Legendy, které již nejsou mezi námi

Na Českém rozhlasu dnes vzpomínají na legendy, které již nejsou mezi námi. V jejich archivu naleznete i záznam rozhovoru se Arnoštem Lustigem, který zavítal do studia Radiožurnálu 5. května 2009. Tématem rozhovoru nebyl jen jeho útěk z transportu, ale i Pražské povstání nebo setkání s plukovníkem Wehrmachtu Friedrichem Knappem, které v Americe zorganizoval jeden student.

Arnošt Lustig

Arnošt Lustig - Foto: Alžběta Švarcová

foto: Český rozhlas, Alžběta Švarcová

Pátého května, v den výročí pražského povstání, hostil Dopolední Radiožurnál spisovatele Arnošta Lustiga. Především na konec druhé světové války, ale také na jeho názor na sílící pravicový extremismus se ho ptala Lucie Výborná.

V dubnu roku 1945 uprchl z transportu smrti. Třikrát ho chytili a třikrát ho odsoudili ke ztrátě života. A na začátku května 1945 se osobně zúčastnil pražského povstání.

“To bylo tak výrazný, tak úžasný – psychologicky i fyzicky. Němci se po šest let tvářili jako neporazitelní, všemocní, jako polobohové. A najednou na ně začali Češi střílet.” Tak vzpomíná host úterního Dopoledního Radiožurnálu, spisovatel Arnošt Lustig, na 5. květen před 64 lety.

Atmosféra posledních týdnů před koncem války, jak ji zažíval na pražských ulicích, byla prý nezapomenutelná. “V Praze to bylo úžasný. Už jen to, že jsme mohli nastoupit do elektriky, bylo ohromný. Praha byla na rozdíl od Německa nerozbitá. A já si pamatuju, že jsme někde v Nuslích nastoupili do elektriky – a lidi měli dresy Slavie. Červenobílý s rudýma hvězdama. Tomu jsme vůbec nerozuměli,” popisuje Arnošt Lustig.

Nejen nacismus, ale také komunismus poznamenal život Arnošta Lustiga. Platí podle něj rovnítko mezi těmito dvěma ideologickými systémy? “Obojí začalo jako ideály. A obojí skončilo masovým vražděním, koncentračními tábory, totalitou a nesvobodou. V tom se podobají – v začátku a v konci. V tom, co bylo mezi tím, se nepodobají. Kdybych se jako židovský kluk chtěl přihlásit do Hitlerjugend, bylo by to nemožné. Když jsem přesvědčoval komunistickou organizaci, že to myslím upřímně a věřím v ideál – který se později zvrhnul – tak mi uvěřili.”

Celý záznam rozhovoru naleznete na stránkách Českého rozhlasu zde.