Osobnosti


Pavel Smutný

Pavel Smutný

president Česko-izraelské smíšené obchodní komoryPavel Smutný

Cena Arnošta Lustiga vznikla proto, aby čas, který nás bude dál dělit od jeho odchodu, nezavál tu jedinečnou stopu, kterou Lustig, velký člověk, myslitel a spisovatel, ukazoval a po které nenuceně, ale vytrvale a neústupně celý život kráčel. Chtěli jsme uctít jeho památku a přáli jsme si tomu dát myšlenku a smysl.

Od počátku bylo jasné, že cena bude nikoli za Arnoštovo umění, ale za jeho hodnoty a ctnosti. Nakonec nám zůstaly čtyři: odvaha a statečnost, spravedlnost a lidskost. Myslím, že to byl dobrý výběr pilířů, na kterých Cena stojí. Až jsme se zalekli, jak vysoko vlastně Cena bude mířit. Málo platné, Arnošt byl velmi vysoko, i když se tak opravdu nikdy nechoval. Cena to bude každý rok připomínat za něj.

Chci za všechny, kdo Cenu vymysleli a připravili její první předání, a za Česko-izraelskou smíšenou obchodní komoru poděkovat váženým členům historicky prvního Výboru Ceny za to, že nám dali prvního nositele Ceny Arnošta Lustiga. Chci poděkovat váženým členům Čestného výboru za podporu autority Ceny.

Srdečně blahopřeji prvnímu nositeli Ceny Arnošta Lustiga Václavu Malému, kterého si osobně velice vážím, a Cenu mu ze srdce přeji. Věřím, že ji přijme s otevřeným srdcem jako dík, ocenění i jako povzbuzení pro to, co má ještě vykonat.

Arnoštův život byl velmi pohnutý. Prožil všechno zlé, co se prožít dá. Přesto byl plný dobra, soucitu a lásky a také síly, práce a úsilí. Na to z jeho odkazu pamatujme nejvíc; to je odkaz síly vpravdě národního významu. Náš národ má za sebou mnoho dobrého i zlého. Když je zle, ve vzpomínkách převáží to špatné a co hůř, vstupuje pak do našich aktuálních myšlenek a činů, omlouvá naše vlastní slabosti a chyby.

Prožívejme svoji minulost, vzdávejme čest jejím hrdinům, litujme poražených a nezapomínejme. Zároveň však dbejme, aby minulost neničila přítomnost a neomezovala budoucnost. Takový budiž odkaz Arnošta Lustiga.

Petr Nečas

Petr Nečas

Petr Nečas

Neumírající naděje Arnošta Lustiga

Mezi četnými vyznamenáními, cenami a řády v naší zemi Cena Arnošta Lustiga zaujímá zcela zvláštní místo. Přichází v době, kdy naše společnost – a nejen naše, abych byl přesný – bolestivě pociťuje nedostatek mravních hodnot. Kudy chodíme, slyšíme nářky na sílící společenskou apatii, cynismus, nezájem o věci veřejné, lhostejnost vůči bližním. Proto velice vítám myšlenku zřídit cenu pro lidi, kteří dokázali celým svým životem tyto hodnoty uhájit, a velice oceňuji nápad pojmenovat ji po Arnoštu Lustigovi, který je nepochybně zosobňoval – svou tvorbou a celou svou existencí.

Hned jeho první povídkový soubor měl název Noc a naděje. Není to jediný příklad, kdy název prvotiny dokonale vystihuje autorovo krédo: naděje přežívá i uprostřed té nejtmavší noci a přežívá nakonec i tu noc samu. Celá Lustigova tvorba je svým způsobem jedním nevyvratitelným důkazem toho, že hozeny na misky vah lidská důstojnost a vlastní sebevědomí převáží i to největší, sebedokonalejší zlo. Paradoxem je skutečnost, že nezřídka právě ponížení a utrpení jakoby ze vzdoru probouzejí v člověku to největší vzepětí k lidské důstojnosti. Poznali to vězňové nejen nacistických, ale také komunistických koncentráků.

Hannah Arendtová ve své Banalitě zla popsala důležitou stránku nacistické vraždící mašinérie – její odlidštění. Koncentrák nebyl kvintesencí vášní a nenávistí, neřestí a záští – většinou jen továrnou na potupnou smrt a ponížení. Takový byl záměr – udělat z člověka anonymní číslo, chodící kus masa, nic necítící zombie, odepřít mu navždy radost ze života. A to je právě to, co se jim v případě Arnošta Lustiga hrubě nepovedlo.

Každým coulem to popíral. Víme, že byl ztělesněním radosti, sršel vtipem, miloval a byl milován. V tomto smyslu vítězil nad svými trýzniteli znovu a znovu, každou vteřinu, vědomě a s velkou chutí.

Bohuslav Svoboda

Bohuslav Svoboda

primátor hl. m. PrahyBohuslav Svoboda

Poláci nemají muzea odboje. Mají muzea „niepodległości“. Tento na první pohled jemný významový rozdíl je podle mého názoru zásadní. Odboj z podstaty věci vyžaduje aktivitu. To však nevylučuje, že v některém momentě nepodlehnete – ať už přesile, zradě, či svým vlastním slabostem a démonům. Polský pohled je však jiný: odboj, to znamená nevzdat se, nepodlehnout.

Nepodléhání však není totožné s tzv. pasivní rezistencí, s pouhým odoláváním svodům režimu. Uzavření se do vnitřní emigrace znamená jistě dočasný a snad i bezpečný úkryt. Je to ale jeden ze způsobů podléhání. Ten, kdo nepodléhá, je naopak schopen se uprostřed režimu držet svých hodnot a má potřebu je předávat, šířit dál.

K takovému přihlášení se k péči o obec dospěl mladý muž, jehož snem původně bylo studovat archeologii Středního východu. Dva měsíce před maturitou, právě v době počínající normalizace, se však rozhodl jinak: pro teologii. Později na příčiny svého rozhodnutí vzpomínal: „Pozoroval jsem kolem sebe, jak se lidi zase začínají přizpůsobovat požadavkům režimu, jak se začínají bát. Víra byla pro mě kritériem, a proto jsem se rozhodl projevit své přesvědčení a víru službou kněze a ukázat lidem, že lze žít rovně i v nepříznivých společenských podmínkách.“ Zkrátka – být příkladem, vést své bližní k tomu, jak nesklánět hlavu či hřbet ve chvílích, kdy tak účelově, v bázni či s vidinou snazšího proplouvání životem učiní většina okolí. Otevírat otázky, aniž by byl mužem „hotových odpovědí“.

Kde však brát sílu pro takový postoj v době, kdy výkon pastorační služby závisel na blahovůli režimu? Kdy možnost pečovat o své farníky byla začasté spojena s povinností podávat o nich informace?

V takové situaci je třeba mít učitele, vzory hodné následování. Filozof Jan Patočka znal dobře pocit vnitřní emigrace a svým sokratovským vystoupením inspiroval mnohé váhající. Podstatnější vliv na postoje i hodnotový žebříček prvního laureáta Ceny Arnošta Lustiga však zřejmě měl dlouhodobě vězněný františkán Zdeněk Bonaventura Bouše. V normalizačním klimatu působily myšlenky tohoto osobitě a kriticky uvažujícího kněze provokativně i v prostředí katolických duchovních: „Shromáždění, které na povel nebo pokyn předsedajícího poslušně vstává, kleká nebo sedá, působí trapným dojmem dobře vycepovaného stáda.“ Právě takové postřehy si však nynější titulární biskup marcelliánský uchoval jako východisko svého postoje vůči husákovské nomenklatuře.

A řídí se jimi – byť možná již jen podvědomě – dodnes, když na svých cestách dodává odvahu k životu v pravdě lidem prožívajícím podobné, ba horší represálie než svého času obyvatelé ČSSR. Je jistě hoden velkého jména Lustigova muž, jehož biskupské krédo zní: Pokora a pravda. Světící biskup pražský, Monsignore Václav Malý.

Milan Štěch

Milan Štěch

předseda Senátu Parlamentu České republikyMilan Štěch

Odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost – to je motto letošních Cen Arnošta Lustiga. A je to motto výstižné.

Vzpomínám si, jak jsem rodině pana Lustiga zhruba před rokem posílal kondolenční dopis. Stálo v něm, že jeho dílo by mělo být živým odkazem i pro další generace. Právě to je v souvislosti s holokaustem nejdůležitější – aby nezůstal jen slovem bez obsahu. Generace našich rodičů, naše generace i generace našich dětí má o hrůzách Druhé světové války ještě vcelku jasné povědomí. Ale co děti našich dětí a jejich děti? Nebude za sto let holokaust a válečné události 1939–1945 něčím podobně vzdáleným a neurčitým, jako je pro nás dnes například prusko-rakouská válka?

Neměli bychom to dopustit. Genocida Židů představuje v dějinách lidstva – které byly krvavé vždycky – přece jen určitý zlom. Něco tak hrozného svět nikdy předtím neviděl a nikdy by už vidět neměl. V tom je role literatury nezastupitelná. Jistě, znalost dějepisných souvislostí je také důležitá. Ale historie má šanci přežít především na stránkách velkých literárních děl.

Arnošt Lustig napsal takových děl celou řadu a všechny mají jedno společné: je v nich odvaha a statečnost proti zbabělosti a podlosti, je v nich lidskost a spravedlnost proti nenávisti a pomstychtivosti. A celé to má uměleckou sílu, protože Lustig byl talentovaný spisovatel, ale hlavně tam tehdy byl, všechno to viděl, zažil na vlastní kůži a zaplatil za to cenu, kterou si neumíme ani představit.

Proto věřím, že se Cena Arnošta Lustiga stane důstojnou připomínkou života a díla velkého českého spisovatele a člověka.

Miroslava Němcová

Miroslava Němcová

předsedkyně Poslanecké sněmovny,
Parlamentu České republiky
Miroslava Němcová

Řeknu rovnou, že cítím jako privilegium to, že jsem se s Arnoštem Lustigem znala osobně a několikrát jsme společně seděli a povídali o všem možném.

A musím dodat, že je mi líto, jak to tehdy uteklo a že už se naše schůzky nezopakují. A jak s dojetím otevírám jeho knihy a čtu ta neuvěřitelně krásná věnování. Každý, kdo Arnošta Lustiga poznal, setkával se s ním pravidelně nebo jenom občas, by zmínil něco jiného, co mu utkvělo v paměti.

Kdybychom však hledali jedno společné slovo, které by tato setkání charakterizovalo, snad by znělo: uhranutí. On byl uhrančivý v radosti, s jakou každého potkával, poznával a povídal si s ním, v permanentním okouzlení, s nímž přijímal svět bez kouřících komínů koncentračních táborů, v poživačnosti, s jakou hladil novou knížku nebo ochutnával dobré víno.

Ovšem stejně mimořádné bylo to, že sám se rád nechal uhranout. Nebyl to člověk oficialit, to mu jeho spontánnost nedovolovala. Nebyl ani mužem póz. Přestože vyzkoušel a prošel v životě vším a poznal hlubiny lidské duše tak, jak by nikdo z nás nechtěl, jeho tvář ani oči o tom nemluvily. Jeho osud míchal šílený barman z těch nejostřejších a nejnesmyslnějších ingrediencí, přesto nebyl zničený ani otrávený.

Tak, jak jej vidím já, a takový obraz si uchovám, to byl muž, který své vnitřní vrstvy důvěrně znal, ukládal je i třídil. Věděl, jak ukrutně bolí každý jejich pohyb, přesto je nevykázal ze své paměti. Dal jim prostor ve svém díle. Do každé knihy vložil svou bytost, ale kus ze sebe vždy uchránil pro nás, kteří jsme nevěděli a nepoznali to, co on.

Jsem ráda za dnešní slavnost. Připomínáme si ojedinělou lidskou bytost obdařenou zvláštním talentem. Myslíme na mladého muže, kolem nějž kroužila vybičovaná a zrůdná nenávist k jeho rase. Nenávist proměněná ve smrt miliónů lidí naší planety. Myslíme na spisovatele, který tento vír nenávisti a smrti přežil. A z vděčnosti i žalu učinil svým dílem nesmrtelné ty, kteří se proměnili v dým.

Vítám aktivitu všech, kteří vymysleli cenu Arnošta Lustiga. Dovolují nám nejenom na něj vzpomínat, ale také dělat něco, co má smysl.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

politik, diplomatAlexandr Vondra

Památce Arnošta Lustiga

Odvaha musí být bezhlavá.

Statečnost znamená vytrvat do konce a překonávat překážky. Není statečnosti bez odvahy.

Spravedlnost je ctnost, jejíž podstatou je respekt k druhým, k jejich životům a k mravnosti. Bez odvahy a statečnosti se spravedlnost prosazuje těžko.

Toto vše jsou vlastnosti, které jsou podstatou člověčenství se všemi jeho nedokonalostmi a existenciálními pochybami. Bez odvahy, statečnosti ani spravedlnosti nemůžeme hovořit o lidskosti.

Arnošt Lustig byl lidský, spravedlivý, statečný i odvážný. Byl také autentický, nikdy patetický.

A navíc s ním byla vždycky velká legrace. „Ahoj, ty bejku,“ říkával pokaždé, když mě potkal. Tady na zemi se už bohužel nikdy neuvidíme. Ale pokaždé, když si na něj vzpomenu, podívám se nahoru a v duchu mu říkám: „Měj se tam dobře, ty bejku.“

Tomáš Chalupa

Tomáš Chalupa

ministr životního prostředí České republikyTomáš Chalupa

Lustig znamená v překladu veselý, radostný, zábavný. Málokterý člověk odpovídal svým životním postojem tolik svému jménu jako právě spisovatel Arnošt Lustig. On měl v sobě vše, co cena nazvaná jeho jménem obsahuje: statečnost, lidskost a spravedlnost – a současně dokázal, že i ta největší životní tragédie, okamžiky zrození a konce, naděje i beznaděje mohou být podávány laskavě, snad i vesele. Jeho pohled na svět, a to právě i na chvíle, kdy jiným trne a zastavuje se dech, dokázal hledět netragicky, pro mnohé až nepochopitelně vesele. Byla to však jeho obrana proti smutku, neuměl i přes prožité hrůzy hledět do budoucnosti smutně a odevzdaně. Snad právě tím dával tomuto světu na vědomí, že vždy nakonec vyhrává a přežívá dobro. Byl zkrátka „lustig“.

Yaakov Levy


Yaakov Levy

velvyslanec Státu Izrael v České republiceYaakov Levy

Arnost Lustig embodied the virtues of bravery, humanity, and justice.

For him, the establishment of the State of Israel restored Jewish dignity, sense of self-worth, and the ability to defend Jewish lives against murderous racism. He never stopped asking all of us to seek the causes of the Holocaust and to remain vigilant to prevent its repetition. A brave, untiring defender of humanity and justice, he remains an inspiration to the world.

Tomáš Pojar

Tomáš Pojar

velvyslanec České republiky ve Státu IzraelTomáš Pojar

Václav Malý se pro mě stal vzorem již koncem osmdesátých let, kdy jsem se jako čtrnáctiletý nadšenec účastnil demonstrací a sbíral podpisy pod nejrůznější petice za svobodu a demokracii v naší krásné zemi. Tehdy jsem také měl tu možnost ho poprvé poznat osobně. O několik let později jsem však měl to štěstí s ním i přímo pracovat. Vždy okamžitě reagoval na prosby ze strany Člověka v tísni o podporu nejrůznějších obránců těch nejzákladnějších lidských svobod, ať již ve válečných zónách, nebo v prostředí totalitních či autoritativních režimů. Nikdy tak například nezapomenu na naši společnou cestu do moldavského Podněstří, jakéhosi novodobého skanzenu Sovětskeho svazu. Jsem si jistý, že i on na tuto návštěvu dodnes vzpomíná. Je skvělé, že dostal cenu Arnošta Lustiga právě on!

Norman Eisen


Norman Eisen

velvyslanec Spojených států amerických v České republiceNorman Eisen

Arnost Lustig was an extraordinary human being. Through all of the horrors that he witnessed, his joy for life remained. He spent decades – much of it in the United States, to our eternal benefit – sharing his knowledge and enthusiasm with generations of university students. And it was infectious.

Arnost was an eternal optimist and that came in his writing. Each of the small acts of bravery and beauty Arnost recounted in his stories burned like candles defiantly lighting the world at a time when a dark wind threatened to destroy it. Through the courage and sacrifice of people of many nations and many religions, it was the wind that was vanquished, leaving the candles to burn ever more steadily, ever more brightly.

As the son of a Holocaust survivor, I feel a strong kinship with Arnost. Though I didn’t meet Arnost during his life, I am deeply grateful for his work, which is in turns heart-rending and inspiring. I am grateful for the unsparing and personal way in which his stories document the horrors visited on the Czechoslovak Jewish community and others like it throughout Europe; grateful for the eloquent manner with which he captures the grace and courage that define the human spirit at its most trying moments; and grateful for weaving a bright and unmistakable thread of hope into the sad tapestry of his most emotional accounts.

Arnost’s tireless efforts helped ensure that the Holocaust victims’ passage was not a quiet one. He would not be silenced in his lifetime about the horrors his generation witnessed, the deprivations they endured and the futures so many were denied during that dark era. Those who were murdered are now heard. We will never forget, and we are honored to continue Arnost’s work through this most fitting award.

Jan Fischer

Jan Fischer

politik a statistik

Jan Fischer

Inspirace neokázalými hrdiny

Každý národ potřebuje své hrdiny. Někdy se říká, že Češi jsou národem bez hrdinů. Spíše však platí, že jsme národem, který své hrdiny ne vždy dokáže ocenit, vážit si jich, vzít si z nich příklad. Zvláště když jde o takové hrdiny, kteří mají vrozenou nechuť vystavovat se do hledáčků mediální popularity. Hrdiny neokázalé, skromné, pokorné. Avšak o to víc lidské. Takovým hrdinou bezesporu byl Arnošt Lustig, jehož jméno nese toto ocenění, které bude udělováno významným českým osobnostem. Takovým hrdinou jistě je i první laureát této ceny Václav Malý.

Arnošta Lustiga a Václava Malého dělí jedna lidská generace. Spojují je však hodnoty, které ve svém životě vyznávali či vyznávají. Jsou to muži, kteří měli nepřehlédnutelnou ODVAHU. Odvahu k důsledné lidskosti, jež prostupuje celým jejich životem a dílem. Jejich LIDSKOST je vždy neomylně vedla k hledání SPRAVEDLNOSTI. A jako spravedliví opakovaně projevovali STATEČNOST. Statečnost v každodenních rozhodnutích. Statečnost, která se neustále připomíná tvrdošíjnou neochotou zradit sám sebe, své přesvědčení, své ideje.

Dnes nám v důležitých okamžicích poněkud schází přesvědčení, že nás něco přesahuje. Něco, pro co stojí za to žít i se obětovat. Věrnost ideji, věrnost myšlence, věrnost lidem. Víra v pravdu. V pravdu, která nepochybně a absolutně existuje, zároveň však není ničím majetkem, ale naopak musí být stále znovu hledána a objevována. Pevné přesvědčení o vlastních hodnotách, přesvědčení, které ovšem nevede k rozdělování a nesnášenlivosti, ale naopak ke sjednocení a toleranci. Pevné rozhodnutí žít v duchu ideálů a podle pravidel, které představuje židovsko-křesťanská kultura. Arnošt Lustig i Václav Malý takto žili a žijí. Takto žili a čelili dvěma dosud nejstrašnějším pokusům odstranit náš řád, naši civilizaci a nahradit ji novým pseudonáboženstvím, novým barbarstvím.

Arnošt Lustig ani Václav Malý nikdy neměli ambici stát se okázalými hrdiny. Vůdci davu. Lidmi, kteří rozhodují o životě druhých. Vždy se však uměli rozhodnout správně sami za sebe. Udělat správnou věc. A uměli či umějí i nám ostatním poradit, jak se máme zachovat. Je na nás, abychom si z těchto rad, udělovaných skromně, prostě, bez příkras, ale také beze strachu, co jim řekne většinové veřejné mínění, vzali co nejvíc. Tím největším poučením je samozřejmě jejich život, kdy dokázali statečně čelit době, jež vymknutá z kloubů šílela. To je ta nejopravdovější a nejsilnější inspirace Arnoštem Lustigem a Václavem Malým. A je na nás, jak my ve šťastných svobodných časech, v nichž máme možnost žít, projevíme svou odvahu a statečnost, lidskost a spravedlnost.

Bohdan Wojnar


Bohdan Wojnar

člen představenstva ŠKODA AUTO a.s.Bohdan Wojnar

Hodnoty jsou výsostným územím každého jedince, které je však vždy vymezováno a ovlivňováno většinovou společností a dějinnými souvislostmi. Jen málo lidí má takovou morální a vnitřní sílu, aby na svých hodnotách, o nichž jsou přesvědčeni a jimiž se řídí, dokázali proplout i rozbouřeným mořem. To dokáže často i ty nejlepší hodnoty ohladit stejně jako ostrý kámen. Jsem přesvědčen, že hodnoty, které reprezentoval celý život Arnošt Lustig, patří mezi ty, jež bychom měli ctít v každé situaci. Otázka, kterou si musíme položit každý sám, zní, zda bychom toho byli schopni v takových chvílích a životních momentech, které Arnošt Lustig prožil na vlastní kůži. Ve stínu všech jeho zkušeností zůstal člověkem, který kladl důraz na smíření mezi národy a jejich vzájemnou spolupráci. Vždy, když prožíváme obtížný moment, měli bychom si vzpomenout na hodnoty, které Arnošt Lustig reprezentoval, a zejména na jeho stálost, kterou nedokázalo ohladit a zviklat ani rozbouřené moře dějin.

Petr Mothejl

Petr Mothejl

podnikatel, filantrop, přítel Arnošta Lustiga, člen Rady ČISOK

Vzpomínka na Arnošta Lustiga

AL_PM

Život není to, co chceme, ale je to co máme – slova Arnošta, která mi vytanula na mysl při psaní této vzpomínky. Vystihuje v životě Arnošta hlubokou pravdu, kterou prožil v koncentračních táborech, na pochodu smrti nebo při vzniku státu Izrael, anebo zde v České republice. Byl mým velkým přítelem.

Pro některé lidi mohl být snad kontroverzním, provokujícím člověkem s otazníky. Neřídil se totiž šablonami ani chladným rozumem. Arnošt žil svým velkým srdcem, spontánně, autenticky a hluboce lidsky. Byl vždy neopakovatelným Arnoštem Lustigem prožívající život plně a výrazně. Právě tyto vlastnosti si také získávaly duše lidí, kteří jej poznali. Uměl se velice těšit na to, co mu život dále přinese. Bojoval do poslední chvíle a život nikdy nevzdal.

Arnošt Lustig, jako čestný prezident Společnosti Franze Kafky a člen ČISOK, byl vždy váženou a významnou osobností na událostech, které Komora pořádala. Měl jsem to štěstí, že jsme se poznali již před řadou let a stali se přáteli. Ve dnech, kdy prohrál svůj dlouhý boj se zákeřnou nemocí, si uvědomuji, že zde svou velikostí a výrazností chybí a svět je chudší o jednoho spravedlivého a velkého člověka.

Jeho osobnost se vyznačovala obrovskou otevřeností a láskou k lidem. Dokázal však být i tvrdým kritikem bezpráví. Jeho pravidelná aktivní účast na akcích proti antisemitismu a xenofobii z něj dělala výrazného bojovníka proti nenávistným iniciativám. Byly to nejenom jeho osobní zkušenosti, které získal při pobytu v koncentračních táborech, ale i jeho přirozený cit pro spravedlnost, kterou nekompromisně prosazoval ve svém životě.

Výrazně si uvědomuji, že druhého takového, jakým byl Arnošt, neznám. Odešel člověk, který se nedá nahradit. Odkázal nám však myšlenky a vzkazy ve svém velkém literárním díle. Jeho knihy nás, věřím, budou neustále oslovovat a budou ovlivňovat naši mysl a rozhodování. Jeho povaha a principy s námi dále zůstávají.

Přál bych nám všem, abychom měli Arnošta s jeho humorem a lidskostí stále ve svém srdci. A přál bych naší zemi, aby měla více jemu podobných lidí.

S hlubokou úctou Petr Mothejl

Pavel Kysilka


Pavel Kysilka

předseda představenstva Česká spořitelna, a.s.Pavel Kysilka

Odchod moudrého člověka, který vlastnil a sdílel svoji tragickou historickou zkušenost, velí nelhostejným lidem převzít aspoň částečku břímě, které takový člověk nesl, připomínat si a žít hodnoty, ke kterým v průběhu svého života často bolestivě dospěl. Odvaha, lidskost a statečnost Arnošta Lustiga mají nekonečnou hodnotu rovnou nezměřitelné hodnotě zmařených životů jeho blízkých a jeho vlastní bolesti.

Petr Žaluda


Petr Žaluda

předseda představenstva České dráhy, a.s.Petr Žaluda

Když jsem dostal nabídku stát se členem Čestného výboru Ceny Arnošta Lustiga pro rok 2011, nedalo mi to a po letech jsem rychle prolistoval několik jeho románů. Ty krátké úryvky mi připomněly příběhy, které jsem kdysi se zájmem četl.

Životní postoje mé generace už neformovaly válečné hrůzy ani tvrdý nástup totalitního režimu, základní lidské hodnoty by však měly jednou provždy zůstat stejné. Vážím si lidí, kteří se nenechají zlomit bezprávím a statečně čelí i hrubému násilí. Jejich život navždycky zůstane příkladem toho nejlepšího, co v člověku je.

Jsem hrdý na to, že České dráhy v rámci svých možností podporují projekty, jako byl Winton Train. Projekty, které nám mají připomínat, že bychom vždycky měli zůstat především lidmi.

Petr Beneš


Petr Beneš

jednatel Sdělovací technika, spol. s r.o.Petr Beneš

Zeptal jsem se své třináctileté dcery, co je odvaha a statečnost. Odpověděla bez zaváhání: „Odvážný se ničeho nebojí a statečný všechno vydrží. Statečný nemůžeš být, když nejsi odvážný.”

Pokud jde o lidskost a spravedlnost, Talmud říká: „Neodsuzuj nikdy bližního svého, dokud nejsi na jeho místě.” Myslím, že tato věta nejlépe vystihuje lidský postoj Arnošta Lustiga.

Zdeněk Češka


Zdeněk Češka

společník CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ a spol.Zdeněk Češka

Moji přátelé učitelé si mně stěžují, že mladá generace málo čte, avšak že naopak s pozorností a zájmem naslouchají žáci a studenti výkladu o výrazných osobnostech. Mezi takové osobnosti díky své životní statečnosti, ale i svému literárnímu dílu a úsilí o prosazování trvalých morálních hodnot Arnošt Lustig nepochybně náleží. Při výběru výrazných osobností a výkladu o nich by proto rozhodně neměla být osobnost Arnošta Lustiga opomenuta.

Jaroslav Javornický


Jaroslav Javornický

jednatel SPIELBERG CZ, spol. s r.o.Jaroslav Javornický

V Talmudu stojí, že pokud je dítě v těle matky, hoří mu na hlavě světlo a zná celou Tóru. Když se má narodit, přiletí anděl, plácne dítě přes ústa, takže všechno zapomene. Připadá mi, že Arnošta Lustiga ten anděl minul. Jakoby si na svět přinesl a nikdy nezapomněl ony pravzory lidského údělu, jako je spravedlnost, odvaha, láska. Ztvárňoval tyto abstraktní formy v krystalicky čisté podobě prostřednictvím hrdinů svých knížek i svým vlastním konáním.

Jako jsou rozdílné naše osudy, nelze ani napodobovat životy našich souputníků. Můžeme jen tušit, že byl někdo mimořádný vedle nás či s námi, mohli jsme ho obdivovat či milovat, ale nelze ho napodobit. Snad jediné, co můžeme, je doufat, že myšlenky na něj nám pomohou být o něco lepší. A také bychom měli stále vyhlížet, abychom nikoho podobného neminuli, pokud se opět objeví. Kéž by nám Cena Arnošta Lustiga a její ušlechtilé cíle při tom hledání napomohly.

Paul Rausnitz


Paul Rausnitz

společník Meopta – Optika, s.r.o.Paul Rausnitz

Přál bych si, aby se i dnešní mladí lidé seznámili s díly Arnošta Lustiga. Ve školách by měla být nejméně jedenkrát ročně věnována půlhodina jeho životním zkušenostem, utrpení, které musel prožít v koncentračních táborech, aby další generace už nedovolila něco podobného opakovat. Sám jsem byl jako jedenáctiletý se svými bratry a tatínkem uvězněn gestapem, když jsme utíkali před hitlerovským nacismem. Vážit si života, žít ho důstojně a neztrácet naději. Krédo Arnošta Lustiga, které je mi velmi blízké a které neztratilo ani v dnešní době na aktuálnosti.

Augustin Sobol


Augustin Sobol

jednatel Pramacom Prague spol. s r.o.Augustin Sobol

Jeho život byl ve znamení pokory smíření.

Prožil utrpení i štěstí. Byl učitelem i spisovatelem, vždy dokonalý, ironický a především statečný.

Založení Ceny Arnošta Lustiga je vynikajícím počinem.

Zdeněk Zahradník


Zdeněk Zahradník

generální ředitel Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.Zdeněk Zahradník

Mám velmi rád hru se slovy a akronymy. Když jsem poprvé viděl hodnoty určující rozměr Ceny Arnošta Lustiga – Lidskost, Odvaha, Statečnost, Spravedlnost – před očima mi naskočil anglický termín LOSS. Loss znamená ztrátu, prohru, porážku. Což je symbolické.

Člověk vyznávající čestné principy, morální a rovný přístup k různým životním situacím a k životu samotnému je hendikepovaný vůči neurvalému, kořistnickému, nečestnému a zlému. Stojí křehký a bezbranný proti masovému, běžně občansky pasivnímu přístupu. Osamocený, ač obklopen lidmi.

Je velice těžké najít osobnost, která by tyto principy nejen představovala, ale také v lidech mobilizovala. Arnošt Lustig takovým člověkem byl. Dokázal nás motivovat a činit lepšími.

Toho je potřeba jako soli. Proto je nesmírně důležité, abychom nacházeli a oceňovali jedince, kteří mají odvahu se lidsky a statečně brát za spravedlnost. Proto je odkaz Arnošta Lustiga civilizačně nepostradatelný. Pro všechny prohry a ztráty, které lidské pokolení doposud utrpělo v boji se zlem.

David Železný


David Železný

člen správní rady BOHEMIAN HERITAGE FUNDDavid Železný

Arnošt Lustig považoval mravnost za smysl naší existence. Jak lapidárně, až banálně to možná zní, a přitom jak hlubokou podstatu našeho lidství to vyjadřuje. Jsem nesmírně rád, že s cenou udělovanou za činy a počiny odvážné, lidské, morální a spravedlivé bude spojeno právě jméno Arnošta Lustiga. Namísto těm nemnoha skutečně statečným a mravným totiž až příliš často stavíme pomníky jiným. A zvesela kráčejíc vstříc dalším falešným modlám necháváme tak řečeno slovy Shakespearovými pouhým nulám sklízeti světa slávu. Je proto dvojnásob důležité, že právě odkaz tohoto vynikajícího muže byl inspirací k takovému projektu.

Nejsem ekonom a nemohu tak posoudit, zda se Evropa skutečně nalézá v krizi ekonomické. Jsem však navýsost přesvědčen o tom, že se nachází v hluboké krizi morální. Smysl Ceny Arnošta Lustiga proto spatřuji nejen v tom, že ocení statečné a spravedlivé, ale především v tom, že samotné pojmy jako spravedlnost, odvaha a lidství pozvedne z prachu zapomnění, z prázdné deklaratornosti a napomůže vrátit je zpět mezi nejdůležitější měřítka našeho bytí.

Hana Hnátová


Hana Hnátová

sestra Arnošta LustigaHana Hnátová

Arnošt byl mým světem. I když byl mezi námi oceán, byly pro mne jeho dopisy a telefonáty vždy velkým povzbuzením. Není dne, abych si na něj nevzpomněla. Když se mi stýská, vezmu si některou Arnoštovu knížku a čtu si. Jsem ráda, že jeho myšlenky a ideály oslovují další generace a že Česko-izraelská smíšená obchodní komora podporuje jeho následovníky.

Jiří Drahoš


Jiří Drahoš

předseda Akademie věd České republikyJiří Drahoš

Jméno Arnošta Lustiga se pro mě, tehdy středoškolského studenta, stalo hvězdným pojmem po přečtení útlé knihy Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Stále se k ní vracím a je to pro mě vůbec nejlepší věc z jeho tvorby. Arnošt Lustig ale napsal spoustu dalších výborných knih; všechny jsou o odvaze a statečnosti a – navzdory nelidskému prostředí – vypovídají především o úžasné lidskosti autora. Při našich vzácných společných setkáních mi Arnošt Lustig slíbil napsat věnování do vydání Modlitby z r. 1967, jenže já jsem to svojí liknavostí nenávratně promeškal. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí, Arnošte!

Richard Hindls


Richard Hindls

rektor Vysoké školy ekonomické v PrazeRichard Hindls

Dobrým zvykem je vzpomínat na významného člověka. Připomínat si jej formou ceny, která je po něm pojmenována, je však ještě o něco víc. Dává to možnost nejen vracet se k jeho památce, ale trvale uctívat také jeho odkaz, myšlenky, moudrost a zkušenosti života, jeho odvahu a statečnost. Povýšit odkaz člověka na obecnou normu. A učinit z takového odkazu sdělení pro ty, kteří teprve přijdou. Bez patosu. Protože takový byl Arnošt Lustig.

Tomáš Kraus


Tomáš Kraus

tajemník Federace židovských obcí ČRTomáš Kraus

O české společnosti se říká, že je velmi tolerantní, což se prý projevuje i tím, že odmítá antisemitismus. I když to neplatí vždy a všude, takhle nějak to asi bude. Otázkou je proč. Vysvětlení je dosti složité, svou roli hrají historické zkušenosti, ale také tragédie 20. století. Česká společnost jakoby až nyní, s odstupem způsobeným komunistickou totalitou začala v plné míře vnímat tragédii holocaustu, šoa. V tom sehrál důležitou roli právě Arnošt. A nejen svým dílem, které se – dnes už vlastně taky s odstupem – ukazuje jako nadčasové. Možná ještě více svou osobností. Pro českou společnost je – a byl už v šedesátých letech, kdy začal publikovat – archetypem židovského intelektuála, který je na jednu stranu vážný a moudrý díky své existenciální zkušenosti, ale na druhou je s ním taky sranda. A o to přece v životě jde taky…