Laureát za rok 2021 – Šimon Pánek
Jubilejním desátým laureátem Ceny Arnošta Lustiga, která se uděluje mimořádným osobnostem, jež svým životem naplňují hodnoty odvahu a statečnost, lidskost a spravedlnost, se stal Šimon Pánek. Ředitel organizace Člověk v tísni ji získal za třicetiletou aktivitu na poli humanitární pomoci, která v našich končinách nemá obdoby.
Šimon Pánek byl v roce 1989 jedním ze studentských vůdců Sametové revoluce. Už rok předtím ale organizoval spolu s Jaromírem Štětinou humanitární pomoc pro oběti zemětřesení v Arménii. Na tuto činnost navázal v roce 1992 založením humanitární a lidskoprávní organizace, z níž se později vyvinul Člověk v tísni. Ten dnes patří k největším organizacím tohoto typu v Evropě. Šimon Pánek také působil v Kanceláři prezidenta republiky za úřadování Václava Havla a věnoval se filmové produkci. Za své aktivity získal již mnoho ocenění, kromě Ceny Arnošta Lustiga také Medaili za zásluhy III. stupně, cenu Evropan roku nebo Stříbrnou medaili předsedy Senátu.
Na téma odvahy, statečnosti, lidskosti a spravedlnosti, za něž je Cena Arnošta Lustiga udílena, Šimon Pánek říká:
“ Odvaha podle mě vzniká tím, že člověk překonává překážky. Já jsem skaut a vnímám i takové věci, že člověk umí vzít batoh a dvacet dní chodit po horách, umí se o sebe postarat, nebojí se rizika a zvyká si na obtíže. S tím roste odvaha, která souvisí i s důvěrou, že překážky překonáte. Statečnost přichází ve chvíli, kdy se něco děje a je třeba nikoliv nemít strach, ale zpracovat jej tak, aby člověka neparalyzoval a dotyčný obstál v napětí, strachu či stresu. V tom to mám jednodušší, mám relativně vysoký „risk apetite“, tedy ochotu jít do rizikových situací. Když už se něco krizového děje, strach necítím, takže vlastně žádnou zvláštní statečnost vynakládat nemusím. Někdy jde ale také o to postavit se tváří v tvář populistickému politikovi, který vás chce denunciovat v živém rozhovoru v televizi – to je možná v naší moderní době větší riziko než leccos jiného. “
„Lidskost a solidarita hodně ukazuje míru vyspělosti dané společnosti. V Česku po konci komunismu převládl diskurz, že každý si může za svůj život a my úspěšní, rychlí, vzdělaní se nebudeme zabývat těmi slabšími, společnost vůči nim byla tvrdá. Uvědomění ale roste a ti, kdo jsou úspěšnější se dnes těmi slabšími zabývají. Člověka v tísni vnímám jako servis společnosti, aby se o takové lidi mohla starat.“
„Spravedlnost je snad vůbec nejdůležitější, pokud se můžete spolehnout, že věci fungují férově, že jsme si všichni rovni – od ministerského předsedy až po někoho se zvláštními potřebami. Opakuji to sobě i ostatním, jsem sice ředitel, ale nejsem lepší člověk než náš kolega Lukáš, který sedí na recepci. Nespravedlnost mě vždy iritovala a je jedním z motorů toho, co dělám. Vadí mi, když věci nejsou spravedlivé nebo správné, mezi těmi pojmy není tak velká vzdálenost. Správně znamená, že se ve válkách nezabíjejí civilisti, že silnější nedrtí slabší, a tím myslím státy nebo třeba exekutory. Touha po spravedlnosti je u mě silná.“
Odvaha a statečnost
lidskost a spravedlnost
Laureát za rok 2021 – Šimon Pánek
Jubilejním desátým laureátem Ceny Arnošta Lustiga, která se uděluje mimořádným osobnostem, jež svým životem naplňují hodnoty odvahu a statečnost, lidskost a spravedlnost, se stal Šimon Pánek. Ředitel organizace Člověk v tísni ji získal za třicetiletou aktivitu na poli humanitární pomoci, která v našich končinách nemá obdoby.
Šimon Pánek byl v roce 1989 jedním ze studentských vůdců Sametové revoluce. Už rok předtím ale organizoval spolu s Jaromírem Štětinou humanitární pomoc pro oběti zemětřesení v Arménii. Na tuto činnost navázal v roce 1992 založením humanitární a lidskoprávní organizace, z níž se později vyvinul Člověk v tísni. Ten dnes patří k největším organizacím tohoto typu v Evropě. Šimon Pánek také působil v Kanceláři prezidenta republiky za úřadování Václava Havla a věnoval se filmové produkci. Za své aktivity získal již mnoho ocenění, kromě Ceny Arnošta Lustiga také Medaili za zásluhy III. stupně, cenu Evropan roku nebo Stříbrnou medaili předsedy Senátu.
Na téma odvahy, statečnosti, lidskosti a spravedlnosti, za něž je Cena Arnošta Lustiga udílena, Šimon Pánek říká:
“ Odvaha podle mě vzniká tím, že člověk překonává překážky. Já jsem skaut a vnímám i takové věci, že člověk umí vzít batoh a dvacet dní chodit po horách, umí se o sebe postarat, nebojí se rizika a zvyká si na obtíže. S tím roste odvaha, která souvisí i s důvěrou, že překážky překonáte. Statečnost přichází ve chvíli, kdy se něco děje a je třeba nikoliv nemít strach, ale zpracovat jej tak, aby člověka neparalyzoval a dotyčný obstál v napětí, strachu či stresu. V tom to mám jednodušší, mám relativně vysoký „risk apetite“, tedy ochotu jít do rizikových situací. Když už se něco krizového děje, strach necítím, takže vlastně žádnou zvláštní statečnost vynakládat nemusím. Někdy jde ale také o to postavit se tváří v tvář populistickému politikovi, který vás chce denunciovat v živém rozhovoru v televizi – to je možná v naší moderní době větší riziko než leccos jiného. “
„Lidskost a solidarita hodně ukazuje míru vyspělosti dané společnosti. V Česku po konci komunismu převládl diskurz, že každý si může za svůj život a my úspěšní, rychlí, vzdělaní se nebudeme zabývat těmi slabšími, společnost vůči nim byla tvrdá. Uvědomění ale roste a ti, kdo jsou úspěšnější se dnes těmi slabšími zabývají. Člověka v tísni vnímám jako servis společnosti, aby se o takové lidi mohla starat.“
„Spravedlnost je snad vůbec nejdůležitější, pokud se můžete spolehnout, že věci fungují férově, že jsme si všichni rovni – od ministerského předsedy až po někoho se zvláštními potřebami. Opakuji to sobě i ostatním, jsem sice ředitel, ale nejsem lepší člověk než náš kolega Lukáš, který sedí na recepci. Nespravedlnost mě vždy iritovala a je jedním z motorů toho, co dělám. Vadí mi, když věci nejsou spravedlivé nebo správné, mezi těmi pojmy není tak velká vzdálenost. Správně znamená, že se ve válkách nezabíjejí civilisti, že silnější nedrtí slabší, a tím myslím státy nebo třeba exekutory. Touha po spravedlnosti je u mě silná.“