Matka sedmi dětí prožila v roce 1979 šest měsíců ve vazbě,

následně byla odsouzena k tříletému trestu za podvracení republiky, ale s podmíněným odkladem na pět let. Čekala přitom tehdy minimálně tři roky vězení.„Pět let jsem tedy neměla pokračovat ve své trestné činnosti, což jsem pokračovala vesele. Tenkrát ale asi narazili na odpor odněkud, co na ně platilo. Tipovala bych to na západní komunisty,” vzpomíná se smíchem.

Ve vězení byla i v roce 1989, kdy působila jako mluvčí Charty 77. Opakovaně byla vyslýchána Státní bezpečností a perzekvována.„Měla jsem nutkání vyjádřit se k něčemu, co se mi nelíbilo. Kdybych to neudělala, byla bych spoluodpovědná za to, že se to děje. A když se mi zdá, že se děje nějaká nespravedlnost, považuji za důležité se proti tomu nějakým způsobem postavit a přinejmenším říct, že je to nespravedlnost,” říká. Pomáhala jí její víra.

„Když začali být za existence Charty zavíráni ti, co jen přepisovali samizdatovou literaturu či rozšiřovali Chartu, nebo nahrávali a rozšiřovali zpravodajství z oněch štvavých vysílaček a byli za to souzeni a odsuzováni, přišlo nám, že je naprosto logické, abychom se starali i o jejich osudy, byli v kontaktu s jejich rodinou a to bezpráví publikovali a upozorňovali na porušování lidských práv a zároveň byli solidární podporou jejich rodinám,” dodává.

Po Sametové revoluci se stala členkou Federálního shromáždění, po smrti Olgy Havlové stála v čele správní rady Výboru dobré vůle Olgy Havlové a angažovala se rovněž v Poradně pro uprchlíky.

Byla oceněna řadou cen a vyznamenání, například Medailí Za zásluhy I. stupně od prezidenta Václava Havla či Cenou Paměti národa.