Dnes ještě dokaž, co pro zítřek znamenáš, zpívalo se v Terezíně a Václav Malý to skutečně dokazuje na každém kroku. „Moje cesty mají především účel lidský, solidarizační. Přicházím jako člověk ne jménem nějaké instituce, ale jako člověk Václav Malý, kterého zajímá, co v té které zemi se děje, jaký je stav lidských práv a přicházím těm lidem podat ruku a říci jim, já o vás vím, já s vámi soucítím, nejste zapomenuti. Protože já sám před rokem 1989 jsem zažil tuto solidaritu.“
Naděje a víra v člověka spojuje osobnost Václava Malého s odkazem, který v nás zanechává Arnošt Lustig. Ani v těžkých dobách neumí hledět do budoucnosti s všeobjímajícím pesimismem, který nás v poslední době sráží a dusí. Skutečnost, že Cena Arnošta Lustiga, odrážející i stále traumatickou otázku židovství, cena vyhlášená Česko-izraelskou smíšenou obchodní komorou, byla historicky poprvé udělena biskupovi, je sama o sobě povzbudivá. Stejně jako slova Václava Malého: „Dobrých lidí je více než těch, kteří činí věci špatné. Jsem přesvědčen o naději této planety.“
Curriculum Vitae
1950 – 21.9. 1950 narozen v Praze, otec učitel, matka právnička, 3 sestry, v r. 1961 otec vyhozen kvůli své víře – pomocný dělník, sestry se kvůli víře nedostávají na vysokou školu 1966 – nástup na SVVŠ – Praha 5 – Zatlanka 1969 – nástup na Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Litoměřicích 1971 – přerušení studia, vykonání dvouleté vojenské služby v Kadani (1971 – 1973) 1976 – absolutorium teologie – vysvěcen v katedrále sv. Víta v Praze banskobystrickým biskupem Josefem Ferancem – 29.6. 1976 – obtíže se získáváním tzv. státního souhlasu kvůli zápornému postoji k hnutí Pacem in terris – 15.8.1976 – jmenován kaplanem ve Vlašimi 1977 – podpis Charty 77 – 1.5. 1977 – přeložen jako kaplan do Plzně 1978 – duben – zakládající člen VONS 1979 – k 31.1. 1979 – ztráta státního souhlasu – 29.5. 1978 – zatčen, obviněn z podvracení republiky kvůli činnosti ve VONS, uvalena vazba – Praha – Ruzyně – 22.12. 1978 – propuštěn z vazby – obvinění trvá až do 31.12. 1989 1980 – pracuje mnohá léta jako topič v hotelích, poté jako lampář a uklízeč v Metrostavu 1981 – mluvčí Charty 77 1988 – místopředseda nezávislého Čsl. helsinského výboru 1989 – listopad – 1. mluvčí občanského fóra 1990 – od 1. ledna – ustanoven jako rektor kostela sv. Gabriela – Praha – Smíchov 1991 – od 1. října – ustanoven jako administrátor u sv. Antonína – Praha – Holešovice 1993 – od 1. dubna jmenován vikářem IV. pražského vikariátu 1996 – 28. listopadu – jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta – 3. prosince – jmenován papežem Janem Pavlem II. pomocným biskupem pražským, tit. biskup marcelliánský – heslo – Pokora a pravda 1997 – 11. ledna – biskupské svěcení v katedrále sv. Víta – světitel: kardinál Vlk 1998 – obdržel Evropskou cenu lidských práv 1999 – 28. 10. obdržel Cenu kardinála Königa 2003 – probošt kapituly sv. Víta, Václava a Vojtěcha 2005 – obdržel cenu Jana Pavla II. 2006 – obdržel cenu „Preis für Völkerverständigung und Frieden (Cena za porozumění mezi národy a mír) – od Auslandsgesellschaft – SRN 2008 – cena SVU (Společnost pro vědu a umění) 2012 – obdržel Cenu Arnošta Lustiga