Laureát za rok 2015 – Jiří Stránský

„Vím, že statečnými či hrdiny jsou právě ti, co to o sobě nevědí. Prostě nějak museli konat, ač nevěděli jak a proč. O lidech, o nichž píši, píši také proto, že o svém hrdinství nevěděli. Prostě konali, když jiní nekonali.“

Spisovatel, scénárista a publicista Jiří Stránský se narodil v srpnu roku 1931 v protikomunisticky a protifašisticky zaměřené rodině. V roce 1950 byl těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen z gymnázia, později byl komunistickým režimem odsouzen ve vykonstruovaném soudním procesu na dvanáct let za velezradu.

„Máme v rodině takové heslo: Nedat se znamená nic nevzdávat.“

Odvaha a statečnost
lidskost a spravedlnost

Laureát za rok 2015 – Jiří Stránský

„Vím, že statečnými či hrdiny jsou právě ti, co to o sobě nevědí. Prostě nějak museli konat, ač nevěděli jak a proč. O lidech, o nichž píši, píši také proto, že o svém hrdinství nevěděli. Prostě konali, když jiní nekonali.“

Spisovatel, scénárista a publicista Jiří Stránský se narodil v srpnu roku 1931 v protikomunisticky a protifašisticky zaměřené rodině. V roce 1950 byl těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen z gymnázia, později byl komunistickým režimem odsouzen ve vykonstruovaném soudním procesu na dvanáct let za velezradu.

„Máme v rodině takové heslo: Nedat se znamená nic nevzdávat.“

Ve vězení prošel několik pracovních táborů, včetně jáchymovských uranových dolů. Propuštěn byl v roce 1960 na amnestii. Pracoval v dělnických profesích, spolupracoval s filmem, překládal. V letech 1973 – 1975 byl opět vězněn, poté až do roku 1989 působil ve Státním souboru písní a tanců, v této době dále externě spolupracoval s filmem.

„Mít jiné názory ještě není žádná odvaha. Odvaha je, když dokážete ty názory bránit. Teprve tehdy poznáte, co stojí a co nestojí za urputné bránění.“

Po roce 1989 se Stránský vrátil k publikování v médiích, především v Literárních novinách a Lidových novinách. Stal se spisovatelem z povolání a začal pracovat i jako vedoucí v zahraničním oddělení Českého literárního fondu. Od roku 1992 do roku 2006 byl předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, v současnosti je členem jeho výboru.

„Ale musím říct jednoznačně: kdybych díky starším a moudřejším nebyl skálopevným optimistou, tak bych už tady nebyl. Mohu říct, že tento postoj mi zachránil život. Nebyla to otázka víry, ale vědění. Byli jsme o tom pevně přesvědčeni. Za celá ta léta totality jsem nikdy ani na chvíli nezapochyboval o tom, že se dožijeme svobody, ač pro některé možná jsem byl za hlupáka.“

Jiří Stránský je autorem románů Zdivočelá země a Aukce, podle kterých napsal scénář k televiznímu seriálu, dále Stařec a smrt, Přelet, Oblouk, Balada o pilotovi.

„Vždycky všem opakuji, že se necítím být spisovatelem. Jak kdysi trefně poznamenal Josef Škvorecký, jsem spíše vypravěč než spisovatel. Vyprávím jen to, co jsem zažil, čeho jsem byl očitým svědkem a na rozdíl od pravých spisovatelů si nemusím nic vymýšlet.“

Píše také pro děti (Povídačky pro Klárku, Povídačky pro moje slunce, Perlorodky, O chamtivém králi), napsal knihy povídek Štěstí a Tichá pošta, vydal básnickou sbírku Za plotem. Píše scénáře k úspěšným filmům, např. Kousek nebe, pravidelně vycházejí jeho fejetony v novinách i v rozhlase.

„Paradoxně za velkou životní kliku pokládám tu okolnost, která se ve své době mohla jevit jako největší životní neštěstí – že jsem léta dospívání strávil v base. Před některými zlými věcmi mě komunistický koncentrák svým způsobem uchránil – nikdy jsem neměl to pokušení uzavřít s mocí kompromis, otevřít si vlastní slabostí nějaké průduchy, nějaké životní perspektivy.“

V roce 2006 se stal laureátem Ceny Karla Čapka „za prozaické, scénáristické a publicistické úsilí o zachování historické paměti, za vytrvalé prosazování a obranu demokratických hodnot i za čapkovský apel na osobní svědomí“.